Svatováclavské hody

Nejčastěji to bylo ve svátek patrona, kterému byl zasvěcen místní kostel. V průběhu času se ustálila celá řada zvyků a tradic souvisejících s hody. Vrchnost dala lidu po dobu hodů značnou volnost.

Ti si na toto období zvolili stárky a sklepníka, kteří byli garanti dobré zábavy všech a zdárného průběhu hodů. Hodové zvyky se lišily podle regionů a jak šel čas, nové tradice vznikaly, ale také mnoho tradic především po 2. sv. válce zaniklo. V naší obci jsme na tom tak napůl. Stárky máme, ale už se nevolí, kroj máme, ale mužský jen částečně, chybí bílé kalhoty, vysoké kožené boty a správný klobouk. Již několik let se v obecním zastupitelstvu vážně diskutuje o obnovení mužského kroje a obnovení hodového práva. Letos poprvé se o to chceme pokusit.

Co to je hodové právo (cituji z archivních materiálů):

Dle starého zvyku se připravovala chasa na hody volbou stárků – 4 stárci a 1 sklepník. Volba se konala veřejným hlasováním pod vedením místního pudmistra a rychtáře. Výsledek ohlásil rychtář shromážděnému úřadu. Neměl-li obecní úřad námitek proti volbě, byla volba schválena, odvolání nebylo možné. Noví stárci se hned představili úřadům, byli pudmistrem poučeni o stárkovských právech a povinnostech. Zároveň pudmistr odevzdal prvnímu stárkovi – jako reprezentantu stárkovské úřední moci stárkovské právo čili „feruli”. Byla to lehká dřevěná pestře malovaná a vyřezávaná lopatka, s níž první nebo jiný stárek zakročoval mezi rozdováděnou chasou.

Proto letos poprvé slavnostní krojovaný průvod zamířil k radnici. Tam jim starosta slavnostně předal hodové právo a poučil je o hodových právech a povinnostech a požádal je o vztyčení obecní vlajky.