Ing. Josef Zelinka

Autor: František Trtílek

My, kteří žijeme v kraji pod Brnem, směrem na Hodonín, kde se mísí prvky hanáckého a slováckého folklóru, známe dnes už poměrně dobře dílo řezbáře – amatéra Ing. Josefa Zelinky ze Šitbořic. Tím slovem „amatér” nechceme snížit úroveň jeho díla, ale naopak je podtrhnout, jako nesmírně cenné obdarování jeho života, které by ale samozřejmě nemohlo vyniknout bez stovek a tisícovek hodin strávených s řezbářským dlátem a paličkou.

Josef Zelinka se narodil 22. prosince 1948 v obci Šitbořice na tzv. Hanáckém Slovácku. Mnohé zdědil po svém otci, který nejen vedl své hospodářství, ale i obecní knihovnu, kroniku a byl i velmi zručným kreslířem. V době dospívání, kdy se mladý člověk rozhoduje pro své životní povolání, přihlásil se na doporučení učitelky kreslení na Uměleckou průmyslovku do Brna. Jenže tehdejší mocipáni na obci rozhodli, že hoch ze zemědělské rodiny musí jít pracovat zase do zemědělství. Navštěvoval tedy střední školu s tímto zaměřením v Mikulově a pak Agronomickou fakultu VŠZ v Brně.

Po ukončení škol pracoval takřka 20 let, 1973 – 1992 jako hlavní agronom v zemědělských družstvech Klobouky u Brna a Velké Němčice. Pak přišel úraz, pro řezbáře jeden z nejméně příjemných, zranění pravé ruky. Stal se učitelem na střední odborné škole v Kloboukách u Brna, kde pedagogicky pracuje dodnes.

Výtvarné umění, které ho od mládí lákalo, jej neopouštělo, ani když musel studovat „předepsané”. Rád kreslíval portréty a postavy spolužáků a známých, později i svých dětí a blízkých. Celoživotně studuje monografie našich i světových malířů a sochařů různých stylů. Hledá inspiraci. Nekopíruje.

Významný je rok 1974, kdy si u starého kováře nechá zhotovit několik řezbářských dlátek, aby jimi okusil měkkost a poddajnost lipového dřeva. Tento počin ho už nikdy neopustí. Vznikají první postavičky moravského folklóru, řemeslníků, vinařů a pochopitelně i jeho ženy a dětí.

Sklep rodinného domu se stále více mění v „jeho království”, řezbářský atelier s nepopsatelným kouzlem a atmosférou. Zdobí ho řady reliéfů a bust koní, vinařů i prostých obyčejných lidí všeho druhu. Nechybějí ale ani známější osobnosti jako např. malíř Zdeněk Burian, zpěvák Jožka Severin a jiní.

Co je ale jeho doménou, jsou reliéfy na čelech vinných sudů, které zkrášlují interiéry vinných sklípků Jižní Moravy ale i Rakouska a Německa. Počet sudů jím takto ozdobených už přesáhl tři stovky, ať už s motivy vinné révy, prací ve vinici, či vtipným nápisem umístěným v hroznoví.

Ale Josef Zelinka se v posledních letech zabývá i činností restaurátorskou, zvláště v jihomoravských kostelech. Pro silně poničenou Pietu, kterou mu přivezl židlochovický děkan Josef Valoušek, vytvořil novou hlavu, nohy i podstavec. Ing. arch Vladimír Navrátil z krajského památkového úřadu v Brně, který dílo nevěřícně přijel zkontrolovat, nakonec řezbáře povzbudil do další práce. Mistrným způsobem dokončil četné nedodělávky v díle známého brněnského sochaře a řezbáře Jaroslava Vaňka, který zemřel v roce 1991. Dokončil sochu Krista Vítězného pro kostel v Unkovicích a čtyři reliéfy pro polovinu oltáře v Židlochovicích. Pro známé poutní místo ve Křtinách vytvořil repliku madony, pro kostel v Hrušovanech u Brna veliký kříž s Ukřižovaným. Pro místní kostel v rodných Šitbořicích vyřezal nádherný reliéf Návrat ztraceného syna, který je umístěný ve zpovědní místnosti. Mikulovským vinařům vytvořil platiku sv. Urbana.

Velice významným a jedním z posledních řezbářských děl Josefa Zelinky jsou bezesporu repliky pěti dřevěných částečně pozlacených plastik čtyř evangelistů a sv. Václava a pěti andílků pro kazatelnu kostela ve Ždánicích, které byly odcizeny v prosinci roku 1998. Byly vyhotoveny pouze podle fotografie a videodokumentace, které byly k dispozici. Nové sošky z lipového dřeva byly pak brněnským pozlacovačem Vladimírem Kučerou opatřeny vrstvou křídového podkladu, na který byla nanesena speciální běloba, která se pak postupně milimetr po milimetru leští, až získá alabastrovou podobu. Některé detaily soch pak byly ještě pozlaceny. Tyto plastiky stály J. Zelinku dvoje učitelské prázdniny a spoustu hodin mezi nimi. A to už je zde nabídka pro repliky dalších soch odcizených ze ždánického kostela.

Josefa Zelinku známe léta také jako spolupracovníka při vydávání regionálních publikací. Pro knihu Malebné Kloboucko /1995/ vytvořil kresby obecních pečetí, spolupracuje s okresním archívem v Mikulově, přispívá a kreslí do časopisu rodné obce Štengaráček.

I když některá díla jsou dnes za hranicemi republiky, ve Švýcarsku, v USA, Josef Zelinka zůstává skromným umělcem se srdcovým kořenem ve svém regionu a je to tak dobře. Přejme mu spíše hodně sil a pohody, aby stačil zvládat stále více nabídek, které dostává a měl čas realizovat i svoje inspirace. Přejme si, aby nás jeho nádherný, vnitřní, produchovnělý pohled na tento svět a jeho dary ještě dlouho provázel a obohacoval.

Zde je odkaz na jeho www stránky.