Antonín Konečný

Známý vinař a překladatel se znalostí mnoha jazyků píše nyní pro odborný časopis Vinařský obzor.

Narodil se 17. 6. 1923 v Šitbořicích, v domě číslo 339. Otec Josef Konečný, narozen roku 1889 byl ruským legionářem 6. pluku „Hanáckého” a vrátil se ze světové války až 19. 6. 1920. Oženil se s Marií Káňovou z čísla 7. Antonín vychodil 5 tříd obecné školy v Šitbořicích a 3 třídy měšťanské školy v Těšanech. Po skončení školní docházky pracoval na hospodářství svého otce a v roce 1944 se přihlásil na Vyšší ovocnicko-vinařskou a zahradnickou školu v Mělníku. V té době byla vyhlášena totální mobilizace, školní vyučování bylo zrušeno a namísto školy byl totálně nasazený na zákopové práce v Rakousku, do obce Halbturn v Burgenlandu. Před příchodem fronty se vrátil do Šitbořic a po přechodu fronty v červnu 1945 nastoupil do školy, kterou ukončil maturitou roku 1947.

Po maturitě pracoval v Družstevních vinařských podnicích v Mikulově až do nástupu vojenské základní služby, kterou skončil roku 1949. Odešel poté pracovat na Slovensko do Slovenských vinárských závodov v Bratislavě. Tam pracoval v mnoha funkcích. V letech 1959 – 1960 pracoval jako odborný expert v Etiopii na práci Možnosti pěstování vinné révy v Etiopii (Possibilities of Vine Groving in Etiopia) pro etiopské Ministerstvo zemědělství. Od roku 1964 do roku 1969 absolvoval dálkové studium na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě, obor ekonomika zemědělství, ukončené diplomovou prací hodnotící stav nákupních cen hroznů a vína. Po dobu působení na Slovensku byl členem komise pro domácí a dovážená vína. Byl pověřován nákupem hroznů a vína v zahraničí a zúčastňoval se obchodních a odborných jednání. Od roku 1970 do roku 1975 pracoval v Alžírsku jako vedoucí krajského ředitelství Institutu pro víno a vinařství (Institut de la vigne et du Vin) v oblasti města Mostaganem (75 000 ha vinohradů). Po návratu od roku 1946 – 1983 pracoval na generálním ředitelství trustu Konzerváren a lihovarů v Bratislavě, ve funkci ředitele výroby. Od roku 1984 do roku 1986 pracoval už v důchodu jako sklepmistr v zemědělském družstvu Děvín v Záhorské Bystrici. Roku 1966 zakoupil a zrenovoval v Šitbořicích dům číslo 125 a přihlásil se k trvalému pobytu. Po příchodu do Šitbořic začal hned pracovat jako dělník ve sklepě družstva a současně začal spolupracovat při tvorbě Štengaráčku, kde vede rubriku Vinařská besídka. Od roku 1947 pravidelně dopisuje do odborného časopisu Vinařský obzor a překládá pro tento časopis odborné články ze zahraniční literatury. Využívá tak svoje odborné zkušenosti a jazykové znalosti (francouzština, nemčina, angličtina, maďarština, slovenština, ruština, bulharština, polština). V roce 1958 spolu s profesorem Krausem napsal příručku Základy výroby vína, v roce 1962 mu byla v Bratislavě vydána Praktická príručka pre vinohradníkov a v roce 2002 byl členem autorského kolektivu, který vypracoval Vinařský slovník. Pro tento slovník zpracoval také francouzské termíny. Velmi ho zajímá dění v naší obci, její historie a sbírá předměty a památky pro budoucí muzeum obce Šitbořice.