O Čarodějnici

Vypravoval Eduard Konečný, zapsal Josef Konečný
Z knihy Pověsti z kraje Mrštíků a Herbenova


Na hraničkách mezi obcemi šitbořskou, nikolčickou a křepickou je bažina, zvaná Žabník. kolem ní rostlo mnoho vrb. O tom místě vypravoval jeden staříček:

Tak sem nemňél co dělat a potřebuval sem nuvé košík. No tak sem si povidál: pudu si na pár prótků na Žabník. Protože to belo panský, mosel sem hit na te prótke hneď přede dněm. Belo to na prvního mája a stará má žena, dé ji Pán Bůh všecko dobrý, mně povídala: Víš co, dnes nechoď, můžeš hit až zétra, dnes litajó čarodenice.

No a já sem jo neposlechl a šel na te prótke. Dež sem došel na Žabník, belo ešče tma a potem Žabníko blódile bludičke. Tech já sem se nebál, protože dež se jich žádné nevšímá, tak nic nehodělajó, leda že be zavedle do bažin.

No tak já sem se jich nevšímal a nařezál se votýpko prótků, hodil na rameno a šel dum.

Bela mesim hale jedna hodina. Tu sem hoviděl staró škaredó babizno, jak tahne za sebó plachto a háže rukama a říká: „Na polovic! Na polovic!” A já ji na to vodpovoděděl: „Potvoro, na celý!” A teďka se vona za mnó rozběhla, víte, nebojím se hani čerta, hale po temto sem dostál takuvé strach, že sem zahodil votýpko s prótkama a vzál nohe na ramena a hotékal rovnó dum.

Homím dobře hotěkat, hale vona mě hnala haž k potuko a já sem ho huž nemuhl přeskočit, mosel sem ho přelízat Než sem ho přelezl, vona k němo doběhla a skočila přez ňé jako kůň. Chytla mě za kabát a nadělala mně z ňé samy mašličke a povidá: „Po druhý se mně tam nepleť!”

Já sem nemél hani prótke hani kabát a jenom sem bel rád, že sem se dostál zdravé dum. Vod té doby sem huž na prótke na ten Žabník nešel a dež mužo, tak se mo vehno na deset honů, nebo dež si na tospomeno, tak mně mráz chodí po zádech.

Ve se temo smijete, hale to bela vopravduvská čarodejnica a jedneno tak hučarovala.