O Hraničním kameni

Vypravoval Rudolf Matýšek ze Šitbořic. Zapsala Terezie Matýšková, učitelka Z knihy Pověsti z kraje Mrštíků a Herbenova


Mezi Šitbořicemi, Martinicemi a Diváky bývaly kdysi panské louky. Když bylo nařízeno rozdělit je do katastrálních obvodů mezi obce, vozily se na ta místa, kde měly být hranice, veliké metrákové kameny. Zvláštní komise pak chodila po loukách a určovala, kam mají být kameny zasazeny. Když přišli k Šitbořicům, uviděli páni mezi robotníky jednoho nápadně velikého a silného muže. „To je chlapík”, říkali si páni mezi sebou. „ukaž, co dovedeš. Zvedneš tento kámen?” sedlák odpověděl: „kam ho mám zanést?” Pánům se líbila jeho smělost a slíbili, že jak daleko kámen zanese, tam že udělají hranice. Ten člověk, jménem Vozdecký, zanesl kámen přes čtvrt hodiny cesty daleko, kde byl zasazen a stojí tam dodnes. Na katastrální mapě je zřetelně vidět velký výběžek v hranicích. Bylo to na úkor diváckých, kteří říkávali, že byli o ten kus země ošizeni. Tehdejší silák Vozdecký byl z rodu nynějších Vozdeckých, kterým přezdívají Gavarilovi. Toto pojmenování pochází od slova kavalír, jelikož jeden z předků se odlišně, snad po pansku šatil.