Vzpomínky na válku

Těžké období prožili obyvatelé Šitbořic v době nacistické okupace, a především za válečných událostí v dubnu 1945. Po připojení Hustopečí k Velkoněmecké říši byly Šitbořice včleněny pod okresní úřad Hodonín.

Politický a kulturní život byl v této době úplně ochromen. Byla zakázána činnost některých politických stran a rozpuštěny tělovýchovné organizace Orel a Sokol.První obětí německého nacismu se stal mlynář Vilém Tocháček. Byl obviněn z hospodářské sabotáže Velkoněmecké říše a popraven v Kounicových kolejích v Brně 1. 10. 1941. Do vyhlazovacího tábora byli na jaře roku 1942 zavlečeni staří občané, manželé Štastní, jen proto, že byli židovské národnosti. V září 1942 zatklo gestapo celou rodinu Stejskalovou a Urbánkovou, protože z těchto rodin odešli do zahraničí dva mladí muži, Eda Urbánek a Štěpán Stejskal. Sedm jejich rodinných příslušníků bylo vězněno v koncentračních táborech až do konce války. Nejdéle bratři Arnošt, Alois a Antonín Stejskalové. Nejmladší Antonín zahynul na pochodu smrti, jeho bratři se vrátili až v červnu 1945 s podlomeným zdravím. Pro spolupráci s odbojem byl vězněm Antonín Vozdecký a učitel Josef Hanák. Mnoho mladých chlapců a děvčat bylo nasazeno na nucené práce do Německa.

Na jaře 1945 bylo zřejmé, že se válečná fronta blíží. Okolo vesnice budovali Němci zákopy a protitankové zábrany. Na práce bylo nasazeno i mnoho místních občanů. Lidé se začali připravovat na pobyt ve sklepích. Ve večerních hodinách 15. 4. zazněly první výstřely z kaťuše v blízkosti obce, 16. 4. dopadly první letecké bomby. Bylo poškozeno několik domů. V místním kopcovitém terénu měli Němci mnoho přirozených úkrytů. Několikrát pronikly skupiny rudoarmějců do vesnice, ale byly vždy vytlačeny. Houževnatě a úporně bojovali Němci o každý dům, o každý příkop, o každý kousek země. V několika částech obce proběhl i boj „na bodák”, boj muže proti muži. Za těchto bojů byla obec značně zničena. Velké škody byly způsobeny na budovách a na majetku. Téměř každý dům byl zasažen střelbou nebo granáty. 20. dubna 1945 byla celá vesnice osvobozena. V noci na 21. dubna byl učiněn ze strany Němců poslední pokus o protiútok, byl však již neúspěšný. 21. duben – sobota – první den svobody. Lidé vycházeli ze sklepů a s úžasem prohlíželi spoušť, kterou zanechala válka. Všude bylo plno střepin, nábojů, zbraní a také mrtvých vojáků obou stran.

Po dědině se toulal vyhladovělý a poplašený dobytek. Mnoho domů bylo spálených. Až později, z ukořistěných plánů německé obrany, byla objasněna příčina fanatické německé obrany. V těchto plánech byly výšiny nad obcí označeny červenou čarou s příkazem „Kampf bis zum letzten Mann! Naturfestung vor Brün.” (Boj do posledního muže! Přírodní pevnost před Brnem.) V následujících dnech byli pochováni padlí, uklízela se obec, lidé se stěhovali ze sklepů. Někteří neměli kam jít. Tehdy se projevila lidská solidarita a nezištnost. Hrůznost a zvrhlost každé války pocítili někteří občané i v tom, že toužebně očekávaný a radostně vítaný osvoboditel – ruský voják – v některých případech znovu budil strach. Mnozí přišli o hodinky a jiné věci, děvčata se musela skrývat – i takové situace přinesla válka. Podobné zážitky však byly přehlušeny radostí z osvobození a zakrátko i z konce války.

Při osvobozování Šitbořic zahynulo:

  • 104 sovětských vojáků
  • 150 – 300 Němců (odhad)
  • 15 občanů Šitbořic
  • 147 domů bylo úplně zničeno

Na upomínku válečných událostí stojí před kostelem pomník padlým rudoarmějcům. Nedaleko něho stojí starší pomník na památku občanům Šitbořic, padlým v I. světové válce.