Potravní spolek

Rozvoj zemědělské výroby nastal po zrušení roboty. Po roce 1848 se změnil celý hospodářský život na vesnici.

Židé dostali svobodu podnikání a mohli nakupovat svobodně pozemky, což jim bylo dříve zakázané. V krátké době si otevřeli skoro ve všech obcích obchody a hostince.

Lidé, osvobození z roboty však zbujněli, nedovedli si tolik vážit získané svobody a ani nedovedli samostatně hospodařit. Holdovali spíše pytláctví, pití a karbanu. Židé toho využívali, lákali lidi do hospod k pití kořalky a půjčovali jim peníze na lichvářský úrok. Brzy začali vesnice ovládat a zadlužené statky od sedláků kupovat.

Do Šitbořic se přistěhoval žid Lampl. Od Nenwalů koupil kus dvora, kde postavil hostinec, obchod a palírnu lihu. Brzy u něho rolníci propili své vlastní statky. Rozumní hospodáři brzy poznali, že další pokračování by vedlo k ožebračení vesnice a uvažovali o založení svépomocného spolku. Roku 1868 tak založili v Šitbořicích Potravní spolek s. r. o. Sami si zboží nakupovali a prodávali s malým výdělkem. Část výdělku se vracela členům ve formě dividendy. Zakládajích členů bylo málo a jména jejich upadla v zapomenutí. První obchod byl v domě Matěje Konečného č. 28, jednoho ze zakládajících členů. Později byl odkoupen dům č. 142 od Pavla Kocmana, který se odstěhoval do Slavonie. V té budově je prodejna doposud. Roku 1904 vyhořel, ale spolek utrpěnou škodu štastně překonal.

Od našich předků to byl odvážný čin, který přes veškeré nástrahy ze strany židů čestně obstál. Dokonce donutil žida, aby prodával za tytéž ceny co ve „spolku”. Po první světové válce už bylo v obci obchodů pět. Židé se u nás už nikdy nezmohli. Většina občanů se jejich obchodům a hostinci začala vyhýbat.

Lidé stále říkají, že chodí nakupovat do spolku. Dnes je ze staré prodejny prodejna průmyslového zboží, ze samoobsluhy prodejna textilu a obuvi a v nové prodejně je prodejna masných výrobků, ovoce, zeleniny a pečiva.