Nemoci a katastrofy

První cholera se na Moravě vyskytla v letech 1831, 1832, 1836, potom v letech 1848 – 50, 1866 a 1871. Faráři museli z kazatelny poučovat lidi, jak se bránit onemocnění a jak se léčit při nemoci. V těch dobách byl velkým nebezpečím také oheň a faráři měli za povinnost několikráte do roka napomínat věřící k opatrnému zacházení s ohněm.

Hladomor 1771 – 1772

Neúroda a hlad v těchto letech vznikl skrze příliš mokré léto i z dopuštění božího. Před žněmi nastaly velké deště, bouřky, přívaly a krupobití. Obilí se za velkých potíží sklízelo, a na poli také většinou zhnilo. Nastala veliká drahota v celé říši, z které nastal hlad. Lidé jedli otruby, lebedy, kopřivy a všelijakou trávu hned, jak začala z jara růst. Z mrchovišť a z chcíplých mršin maso řezali, nosili domů, kde ho snědli. Také koňské maso, maso z drůbeže a vůbec vše co zhynulo, sobě neošklivili a jedli. Následkem hladomoru byla vlna nemocí, které se staly osudnými pro mnoho lidí od července 1771 až do června 1772. Hřbitovy byly přeplněné, mrtvé začali pohřbývat do šachet. Neúroda v našem kraji nebyla tak zlá, ale drahota byla všude.